Psáno pro časopis Akvárium Terárium RNDr. Roman Slaboch  Tato polozobánka je bezesporu nejbizarnější, tvarově i barevně nejhezčí, a zároveň jednou z mála „chovatelných“ druhů čeledi polozobánkovitých (Hemiramphidae), kterých je přes 110 ve 14 rodech. Žijí výhradně v jihovýchodní Asii a Indonésii.
Popisovaná Nomorhamphus liemi Vogt, 1978 žije na Sulawesách. Samice jsou přibližně o třetinu větší než samci a zdržují se převážně ve vegetaci pod hladinou. Samci jsou občas i u dna, odkud vyplouvají za samicemi nebo za potravou. Tou je ideálně hmyz a vše živé, co se hýbe na hladině nebo těsně pod ní. Jinou potravu berou jen váhavě a s větším časovým odstupem, takže nakrmit dosytosti hejnko 10 dospělých škrábaným masem je úkol alespoň na hodinu. Velmi rády přijímají živé patentky (ostatně, která ryba ne), ale žerou je pouze plovoucí na hladině, nebo právě klesající. Ze dna (není-li holé) je vezmou jen výjimečně a spíše dospělci a samci. Osvědčilo se mi nechat patentky mírně oschnout, aby se déle držely na hladině. U masa jsem bohužel s tímto fíglem neuspěl, protože oschlé okraje ztvrdnou a polozobánky je odmítají. Často jsem byl svědkem toho, jak požírají i drobnější okružáky (kolem 5 mm). Problematika krmení je zároveň hlavní problematikou chovu. Pokud nemáte odpovídající živou potravu (hmyz na hladině nebo larvy hmyzu, či plankton volně plovoucí ve vodě), trvá jejich zasycení dlouho, takže málokdo má trpělivost se jim dostatečně věnovat. Ryby pak trpí podvýživou a obtížně se množí. Na počet mladých ve vrhu se názory různí. Většinou je uváděna hranice 30 kusů, ale dočetl jsem se i o vrzích přes 100 mladých (Dokoupil&Zemánek, 1988). Vezmeme-li v úvahu velikost mláďat (asi 2–2,5 cm), potom se jistě jedná o extrém. Mnou chované samice (14 cm) vrhaly do 20 kusů robustních mláďat na horní hranici uváděné délky. V prvních dnech mláďata nejsou příliš pohyblivá a trvá asi týden, než začnou pořádně žrát. Potom už je jejich chov snadný. Vždy, když jsem je umístil s vrhem jiných živorodek, rostli výrazně rychleji, protože je tato dobře žeroucích mláďata „naučí“ potravu přijímat. Vzhledem ke své velikosti vyžadují větší a spíše nižší, dostatečně zarostlé akvárium s volnou částí hladiny. Poštěstí-li se vám umístit toto akvárium na místo ozařované sluncem, předvedou samci úžasnou hru barev, jakou neuvidíte u žádné jiné živorodky a dokonce u málokteré sladkovodní ryby vůbec. Pro imponování samců je charakteristický pohyb třepotavého motýlího letu a jejich masitý výrůstek („zoban“) na dolní čelisti má jednoznačně rozhodující vliv na jejich sexuální úspěšnost. Je tu ovšem nečekaná příčina a následek: odpozoroval jsem, že nejmohutnější samci mají vždy zoban, který jim naroste dříve, než zesílí tělesně. Samci, kterým zoban nenaroste, zůstávají menší a samice je odmítají. Samci se zobanem, byť zpočátku drobní, získávají tímto „kredit“ a tedy i snazší přístup k potravě a rychle zesílí. Ostatní, původně větší samci, ale bez zobanu, nemají šanci. Z toho vyplývá, že samci nemají „zoban“ proto, že jsou silní, ale jsou silní, protože mají „zoban“. Ryby nejsou náročné na teplotu vody, 24 °C je plně dostačující a poskytnete-li jim pH 6 až 8, budete mít odolné ryby, kterých se jen tak nějaká nemoc nechytí. Jediné, čeho jsem je musel za léta jejich chovu občas zbavit, byli žábrohlísti – z toho ovšem nelze vinit jejich imunitní systém, ale pouze jejich chovatele… Vedle problémů s krmením (hlavně generačních samic), je jejich komerčním handicapem dlouhé dozrávání samců. Trvá přibližně 2 roky, než naberou plné barvy a dorostou do „správné“ bizarní monstróznosti tvarů. Vzhledem k jejich relativní dlouhověkosti (5–6 let), si jich naštěstí i tak užijete dost. Literatura: Dokoupil, N., & Zemánek, L. (1988). O polozobánkách rodu Nomorhamphus. Akvárium Terárium , 3, str. 3. Kempkes, M., & Schäfer, F. (1998). Alle Lebendgebärenden der Welt. Mörfelden-Walldorf, A.C.S. Májsky, J. (1995). Polozobánka ze Sulawesi. Akvárium Terárium , 5, str. 13. English version... |
